Pedagogická komora, z. s., obdržela následující e-mail z MŠMT s
vypořádáním připomínek k návrhu novely zákona o pedagogických pracovnících (barevně jsme vyznačili akceptované připomínky):
K bodu 2 (§ 2 odst. 2)
Z důvodové zprávy: „Do výčtu § 2 odst. 2 se doplňuje kategorie školských logopedů, u nichž se úprava kvalifikačních předpokladů vyčleňuje z dosavadní úpravy odborné kvalifikace speciálních pedagogů (§ 18).“Text připomínky: Dosavadní pojetí, kdy je logoped jednou ze specializovaných činností s odpovídajícím specializačním příplatkem, považujeme za optimální. Zavádět do zákona novou kategorii pedagogického pracovníka „školský logoped“ a zároveň rušit danou specializační činnost, není nikterak přínosné. Tím spíše, že u ostatních specializačních činností se obdobný přesun z příslušné vyhlášky do zákona nenavrhuje. Školský logoped funkce, kterou může zastávat speciální pedagog, nejedná se o samostatnou kategorii pedagogického pracovníka typu učitel, psycholog nebo vychovatel. Speciální pedagog jakožto samostatná kategorie pedagogického pracovníka již v zákoně je, „školský logoped“ je tudíž nadbytečná kategorie. Žádáme proto o vypuštění celého bodu 2 (následující body se přečíslují) a rovněž žádáme o vypuštění všech dalších bodů, které zmiňují „školského logopeda“, především bodu 74 (§ 18a) (následující body se přečíslují). Tato připomínka je zásadní.
Vypořádání: Neakceptováno. Zařazením pozice Školského logopeda dojde ke zpřesnění struktury poskytované speciálně pedagogické-logopedické intervence v oblasti školské logopedie. Pro získání kvalifikace Školského logopeda je nutné absolvovat akreditovaný vzdělávací program v rozsahu 250 hodin, na které navazuje 100 hodin prohlubujícího studia. Legislativní ukotvení pozice školského logopeda je opatřením, které přispěje k systémovému poskytování logopedické intervence v rezortu školství na základě přesně vymezených požadavků na pregraduální i další postgraduální odbornou přípravu. Logopedii ve školství lze chápat jako aplikovaný obor logopedie směrem do školské, vzdělávací oblasti. Je tedy nezbytné, aby právě v rezortu školství pracovali školští logopedi s dostatečnou erudicí (jakou zajišťuje např. navazující specializační studium logopedů ve školství). Legislativním ukotvením této pozici dojde ke stabilizaci systému, podpoře kvality poskytovaných školských služeb dětem a žákům s narušenou komunikační schopností a zajištění odpovídajícího finančního ohodnocení těchto odborníků.
K bodu 44 (§ 9a)Z důvodové zprávy: „Navržené ustanovení umožňuje řediteli školy uznat předpoklad odborné kvalifikace učitele za splněný na dobu nejdéle 3 let. U tzv. učitelů-odborníků z praxe ve středním odborném školství je navíc jako podmínka stanovena délka nejméně 5 let praxe v oboru a podmínka charakteru dosaženého vzdělání, které musí odpovídat charakteru vyučovaného předmětu. Zároveň může být na dobu 3 let uznána kvalifikace zaměstnanci, který je absolventem bakalářského studijního programu v oblasti pedagogických věd a zároveň studentem navazujícího magisterského učitelského studia.“Text připomínky: Všechny odstavce nového § 9a jsou zcela v rozporu s konceptem regulovaných profesí, kdy k tomu, aby mohl pracovník danou profesi vykonávat, musí nejprve splnit kvalifikační předpoklady. V případě profese učitele jde o úspěšné absolvování akreditovaného studia učitelství na vysoké škole. Zákon neobsahuje žádnou pojistku proti zneužití této nové pravomoci, kterou mají dostat ředitelé škol. Chybí kontrola, zda se o danou pozici zároveň neucházel kvalifikovaný učitel a ředitel školy nedal přednost nekvalifikovanému s tím, že mu kvalifikaci učitele na 3 roky uznává, přestože ji ve skutečnosti daný pracovník nemá. Chybí povinnost pracovníka nastoupit na studium k získání kvalifikace učitele už v roce, kdy začal pracovat na pozici učitele, pro kterou ve skutečnosti nesplňuje kvalifikační předpoklady. Chybí pojistka proti řetězení tříletých výjimek, kdy je pracovníkovi uznána kvalifikace učitele, přestože nemá požadované pedagogické vzdělání. V souvislosti s jinými ustanoveními zákona bude moci nekvalifikovaný pracovník, kterému ředitel školy uznal kvalifikaci učitele 2. stupně ZŠ, vyučovat zároveň většinu úvazku na 1. stupni ZŠ, což je zcela nepřípustné a ohrožuje to kvalitu vzdělávání na prvním stupni ZŠ. Ani student učitelství v magisterském programu, nesplnil kvalifikační předpoklady, a proto mu nelze uznat jejich splnění, jak umožňuje poslední odstavec § 9a. Obdobné ustanovení o uznávání kvalifikace učitele někomu, kdo ji ve skutečnosti nemá, je v příkrém rozporu s legislativními úpravami v ostatních členských státech Evropské unie, kde si uchazeč o práci učitele musí nejprve kvalifikaci učitele doplnit, až po té může začít pracovat jakožto kvalifikovaný učitel. Problém s nedostatkem kvalifikovaných učitelů je v ČR pouze lokální (Karlovarský kraj, Ústecký kraj) a týká se pouze některých aprobací (fyzika, chemie, informatika). Většina nekvalifikovaných pracovníků si kvalifikaci učitele aktuálně doplňuje, nové ustanovení by využili pouze ti pracovníci, kteří si kvalifikaci učitele doplnit odmítají (aktuálně se jedná o 2 % učitelů). K tak malému počtu pracovníků, kteří nejsou ochotni si kvalifikaci učitele doplnit, nelze být vstřícný takovým způsobem, že se v zákoně zdeprofesionalizuje celé povolání učitele. Tím by celý zákon o pedagogických pracovnících ztratil smysl. Žádáme proto vypuštění celého bodu 44 (následující body se přečíslují). Tato připomínka je zásadní.
Vypořádání: I dle současné úpravy může ředitel zaměstnat nekvalifikovanou osobu na pozici pedagogického pracovníka dle § 22 odst. 7 zákona č. 563/2004 Sb. Návrh zákona reaguje na nedostatek učitelů, zejména v určitých regionech, nicméně navrhovaná úprava § 9a návrhu nemá ambici zcela tento nedostatek vyřešit. Jedná se o doplnění již účinného ustanovení § 22 odst. 7 zákona č. 563/2004 Sb., které stanovuje možnost přijmout na pozici pedagogického pracovníka osobu nekvalifikovanou, a to na dobu nezbytně nutnou a v nezbytném rozsahu. Toto pravidlo bývá v praxi využíváno, navržené znění rozšiřuje možnost ředitele školy, který je nadále zodpovědný za kvalitu vzdělávání, manažersky rozhodnout o výběru vhodného kandidáta, byť v moment přijetí nekvalifikovaného, a současně stanovuje konkrétní povinnost si doplnit pedagogické vzdělání ze strany takto přijatých osob, k čemuž dává i časový limit, na rozdíl od nyní účinné výjimky. Příslušné ustanovení tak zjednodušuje vstup do profese osobám bez příslušného vzdělání, nicméně neslevuje z obecných požadavků na kvalifikovanost výuky, pokud trvá na doplnění této kvalifikace ze strany. Zákon č. 563/2004 Sb. nepracuje s odborným zaměřením učitele, tedy aprobací, pouze jeho kvalifikací, kterou odvozuje od absolvovaného studijního nebo vzdělávacího programu.
Pouze v případě absolventů programů nepedagogického zaměření byla kvalifikace získaná doplňujícím pedagogickým studiem vázána na obsah tohoto studia, které mělo svým charakterem odpovídat vyučovanému předmětu. Posouzení pak bylo opět na řediteli školy. Příslušné ustanovení bude v tomto smyslu doplněno.K bodu 89
V § 22 odst. 1 se vkládá nové písmeno a), které zní:
„a) pro učitele druhého stupně základní školy a učitele střední školy,“.
Dosavadní písmena a) a b) se označují jako písmena b) a c).Text připomínky: Změna rozšiřuje možnost, aby kvalifikaci učitele 2. stupně ZŠ nebo učitele SŠ mohl získat nejen absolvent „studia ve vzdělávacím programu akreditovaném pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a uskutečňovaném vysokou školou v programu celoživotního vzdělávání“, ale rovněž absolvent, studia, které neorganizuje vysoká škola, nýbrž jakékoliv „zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků“. To v důsledku znamená, že kvalifikaci učitele 2. stupně ZŠ nebo učitele SŠ bude moci organizovat jakýkoliv komerční subjekt (firma) nebo nezisková organizace (v těchto případech nebude možné garantovat odpovídající kvalitu studia). Žádáme proto vypuštění celého bodu 89 (následující body se přečíslují). Tato připomínka je zásadní.
Vypořádání: Záměrem novely je posílení konkurenčního prostředí, a tím i růst kvality poskytovaných programů DVPP.
Zároveň je nutné přijmout argument, dle kterého jsou kladeny výrazně vyšší nároky na personální i odborné zajištění programů CŽV uskutečňovaných vysokou školou, oproti nárokům kladeným na zařízení DVPP. Do zákona o pedagogických pracovnících bude doplněno zmocnění pro stanovení konkrétních požadavků pro akreditaci studia DPS prostřednictvím vyhlášky č. 317/2005 Sb., kde budou nastaveny zejména podmínky pro personální zajištění realizace těchto studií.
K bodu 99
V § 24 odst. 4 se na začátek písmene a) vkládají slova „v případě podle odstavce 2“.Text připomínky: Změna ruší povinnost akreditace MŠMT u většiny vzdělávacích akcí DVPP, což bude mít negativní dopady na jejich kvalitu. MŠMT by nemuselo akreditovat každou vzdělávací akci samostatně, což je administrativně velmi náročné. K omezení počtu vydávaných akreditací by stačilo, aby se povinnost akreditace vztahovala pouze na vzdělávací organizaci jakožto celek. Jednotlivé vzdělávací akce v rámci DVPP by se tudíž už neakreditovaly (s výjimkou vzdělávacích akcí uvedených v § 24 odst. 2). Alternativním řešením je určit, že akreditovat se budou muset pouze vzdělávací akce, jejichž časový rozsah je vyšší než například 32 hod., což jsou 4 dny). Žádáme proto vypuštění celého bodu 99 (následující body se přečíslují). Tato připomínka je zásadní.
Vypořádání: Vyčlenění průběžného vzdělávání z procesu akreditací je jedním ze stěžejních záměrů novely. MŠMT má za to a s tímto záměrem i k danému bodu přistoupilo, že odstranění administrativně náročného a časově dlouhého procesu akreditačního řízení umožní pružnější reakci vzdělavatelů na aktuální vzdělávací potřeby školského terénu. Záměrem ministerstva je věnovat více pozornosti kvalifikačním a specializačním studiím, která mají největší vliv na absolventy a potažmo i na žáky. Zároveň doplňujeme, že pedagogickým pracovníkům i nadále zůstává zákonný požadavek zvyšování, prohlubování a doplňování své odborné kvalifikace, ovšem bez detailní specifikace formy tohoto vzdělávání. Je tedy možné využívat alternativní způsoby vzdělávání, například profesionálního sdílení, mentoringu, vizitací a podobně. MŠMT i nadále bude poskytovat v oblasti dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků metodickou pomoc a podporu ředitelům škol.
K bodu 104Text připomínky: V návrhu není uvedeno, že uvádějící učitel, provázející učitel a třídní učitel bude mít nárok na příplatek nebo snížení rozsahu přímé pedagogické činnosti. V minulých verzích novelizace tohoto zákona byly tyto příplatky explicitně uvedeny (například příplatek pro uvádějícího učitele ve výši minimálně 3 000 Kč měsíčně, příplatek pro třídního učitele ve výši minimálně 1 500 Kč měsíčně), nebo obsahovaly odkaz na právní předpis, v němž bude tato záležitost ošetřena. V minulých verzích novely bylo zároveň ošetřeno navýšení specializačního příplatku ze současných 1 000 až 2 000 Kč (od roku 2004 se tento příplatek nevalorizoval) a snížení rozsahu přímé pedagogické činnosti u pedagogických pracovníků, kteří vykonávají některou ze specializovaných činností (například u metodiků prevence). V této novelizaci ovšem daná změna zcela chybí. Žádáme proto o doplnění tohoto bodu o názvy příslušných příplatků a o jejich minimální (případně i maximální) výši, a to nejen v případě uvádějícího, provázejícího a třídního učitele, ale i u specializovaných činností. Za optimální výši příplatků považujeme částku 3 000 až 4 000 Kč nebo její stanovení v procentech, jak je tomu ve slovenské legislativě. Tato připomínka je zásadní.
Vypořádání: Děkujeme za připomínku a za podnět v této věci, připomínku nelze akceptovat, neboť finanční požadavky vztahující se k příplatkům nejsou předmětem zákona o pedagogických pracovnících. Přestože vnímáme obsah té připomínky, nemůžeme ji z tohoto důvodu akceptovat.
S pozdravem
Odbor vnějších vztahů a komunikace
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyKarmelitská 529/5, Malá Strana
118 12 Praha 1
press@msmt.cz
www.msmt.cz
.jpg)
.jpg)
