Rozhovor s ministrem školství

MŠMT zveřejnilo rozhovor s ministrem školství Robertem Plagou, který vyšel v Učitelských novinách. Z rozhovoru vybíráme...

V oblasti legislativy zůstává otevřená otázka vyhlášky o speciálním vzdělávání. Měla platit od 1. září. Proč byla odložena?

Objevily se hlasy, které změny kritizovaly, ale po pravdě řečeno, to pro mě nebyl hlavní důvod, proč vyhlášku posunout. Prvotní bylo, že jsem chtěl, aby novela vyhlášky přinesla zlepšení nejen legislativní a finanční, ale i věcné. A k tomu byla nutná diskuze zainteresovaných stran. U některých problémů řešení, které by bylo zlepšením, ještě nevidím – jde hlavně o skupinu žáků se závažnými poruchami chování a možnosti práce s nimi. Jinak jsme došli v řadě bodů ke shodě nad řešením některých problémů, která tuto oblast kultivují, míříme třeba k podpoře sdílených asistentů. Jistě, slyším z různých stran, že tam něco chybí nebo něco přebývá, ale podle mého je důležité, aby byla vyhláška vybalancovaná jak z pohledu škol speciálních, tak škol běžných. Je prostě lepší to udělat pořádně než brzo. Proto tu debatu vedeme a myslím, že se tým MŠMT velmi snaží a máme za sebou řadu věcných jednání.

Už před prázdninami jste se zmiňoval o aktivitě některých neziskových organizací, které se obracely se stížnostmi na orgány Evropy i na premiéra, říkal jste, že vám to komplikovalo život... 

Komplikovalo a ještě bude komplikovat, očekávám, že se tak budou chovat i dál. Považuji za naprosto neseriózní, aby účastník diskuze vzal nehotový text a stěžoval si na něj v době, kdy se o něm ještě jedná. To beru stále jako velký faul. Udělali to ve fázi přípravy vyhlášky, při které jsme záměry zcela otevřeně poskytli veřejnosti a přizvali k jednání širokou škálu odborníků a zainteresovaných organizací, dali jsme prostor i věcné kritice.

Abychom byli konkrétní – jednalo se o Českou odbornou společnost pro inkluzivní vzdělávání, Open Society Fund a s nimi i o ombudsmanku?

Ano, bohužel, je to tak. Máme na tento problém odlišný pohled. Podle mého debata o společném vzdělávání není debatou o rozsudku D. H. (pozn. red.: jde o rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z roku 2007 ve věci skupiny ostravských Romů, kteří si stěžovali na diskriminaci ve vzdělávání), na kterém své argumenty tito lidé staví a straší jím. Rozsudek ve věci D. H. prostě existuje, je samozřejmě nutné se s ním vypořádat, ale není přece možné se na něj odvolávat při každém jednání o změnách ve vzdělávání, které se týkají na 70 000 dětí a žáků ve společném vzdělávání. Není přece možné argumentovat tím, že se nesmí změnit slovo ve vyhlášce či zákonu, jinak bude následovat trest právě s rozsudkem D. H. související. To je manipulace! Nehraju si na odborníka na inkluzi, nikdy jím nebudu, nejsem přívržencem ani jedné ze stran, ale tím spíš se na problémy dívám věcně, jsem připraven poslouchat všechny názory a hledat co nejlepší řešení. Trvá to možná déle, než bych chtěl, vím, že nakonec nebude ani nikdo zcela spokojen, tak to bývá. Pro mě je důležité, aby bylo toto řešení co nejvíce vybalancované a funkční.